Teplárna Liberec a.s. vyhlásila ceny tepla pro rok 2008. Monopolní dodavatel tepelné energie do většiny domácností v Liberci, aby měli přespolní lepší představu, zvýšil svých současných nehorázných 532,-Kč za dodaný gigajoule na bezmála 600,-Kč s dovětkem, že jen co dojdou staré zásoby mazutu, bude ještě hůř. Již dávno tento moloch opustil regulovaná cenová pásma a oprávněnost účtované ceny dokládá každoročně Energetickému regulačnímu úřadu. Patří mezi nejdražší producenty v republice. Lidé se ptají, proč mají v garsonce v paneláku platit stejně jako kdyby vytápěli rodinnou vilu. Pro příští rok si  navíc liberečtí energetičtí magnáti vymysleli zavedení dvousložkové ceny tepla, protože s rostoucími cenami klesá jeho spotřeba. Netřeba dodávat,  a zkušenosti ze sousedního Jablonce to jen potvrzují, že se jedná jen o další rafinovaně skryté zdražení.

Před necelými dvěma lety zdražilo teplo z centrálního zdroje zásobování skokově o více než 20%, což vyvolalo negativní reakce prakticky všech významných odběratelů tepla ve městě, počínaje bytovými družstvy a soukromými vlastníky nemovitostí konče. Zákazníci si začali klást otázku, proč je v porovnání s jinými lokalitami cena tepla v Liberci neúměrně vysoká, a to i při porovnání s teplárnami, které spalují stejný typ paliva – těžký topný olej nebo ještě dražší suroviny. Rovněž všem vrtalo hlavou, jak je možné, že cena paliva je extrémně vysoká i přesto, že liberecká teplárna využívá z jedné třetiny dodávek energie ze sousední spalovny komunálního odpadu, které nakupuje zhruba za třetinu prodejní ceny. Za příklad posloužil opět sousední Jablonec,  kde platila stejná cena tepla – ovšem bez podpory spalovny.

Management liberecké teplárny vidí hlavní důvody vysoké ceny tepla jednoznačně v rostoucích cenách mazutu, který musí nakupovat pouze v nejvyšší jakosti vzhledem k existenci neustálého kontinuálního měření imisí, v neustále klesající spotřebě vyvolané zejména krachem významných průmyslových odběratelů v minulých letech, zpravidla z oblasti textilního průmyslu a v neposlední řadě s tím souvisejícím předimenzováním distribuční soustavy.

O čem se v souvislosti s libereckou teplárnou mluvilo jen polohlasně jsou neprůhledné nájemní smlouvy uzavřené mezi právnickými osobami patřící vlastníkům teplárny. Nájemné teplárna platí za ledasco, od pronájmu nádrží na skladování paliva až po potrubí. Bylo vysloveno podezření, že se jedná o účelové účtování nákladů s cílem „vyrobit“ náklady, které by mohly vstoupit do celkové regulované ceny tepla. Dlužno podotknout, že tato podezření nebyla nikdy potvrzena, protože vedení teplárny nikdy nezveřejnilo odběrateli požadované dokumenty, které by taková podezření vyvracela.

Tehdejší mediální aktivity významných odběratelů napomohly alespoň k tomu, že s cenou tepla v Liberci se přes rok a půl nehýbalo. Teplárna mezitím změnila svého majoritního vlastníka (ty se tady totiž střídají rychleji než trenéři ve fotbalové lize), kterým je v současnosti společnost MVV Energie CZ. Menšinovým vlastníkem stále zůstává město Liberec, zastupované místní polickou elitou. Vlastníci dnes znovu vystrkují růžky a zkouší, co odběratelé všechno vydrží. Společně s avizovaným zdražením vyhlásili i změnu kalkulace tepla z jednosložkové na dvousložkovou. V tomto principu je   jedna složka ceny tepla  vyjádřena jednotkovou cenou za sjednané množství, druhá složka ceny je vyjádřena jednotkovou cenou za odebrané množství.

Pikantní na celé záležitosti v otázce uplatnění dvousložkové ceny tepla je skutečnost, že tato změna principu výpočtu a účtování ceny tepla byla uplatněna jednostranně teplárnou, neboť     významní odběratelé tepla odmítli zavedení tohoto principu stanovení a účtování ceny s odkazem na platnou uzavřenou kupní smlouvu.

Dle zákona a prováděcích vyhlášek může být dvousložková cena oprávněně uplatněna pouze na základě sjednaných odběrových diagramů. Tyto diagramy na dodávku tepla však odběratelé většinou nesjednali. I přes tuto skutečnost však Teplárna Liberec jako správný monopolista dvousložkovou cenu tepla vyhlásila a na korespondenci svých klientů nebrala vůbec zřetel.

Odběratelům tedy nezbývá než vyzvat teplárnu, aby ve smyslu platných zákonů jako držitel licence požádala Energetický regulační úřad (ERÚ) v případě tohoto sporu týkajícího se smluvních podmínek dodávky tepelné energie rozhodl o dalším postupu. ERÚ se však již v předstihu vyjádřil v tom smyslu, že „cena tepelné energie a způsob jejího stanovení je podstatnou náležitostí smlouvy o dodávce tepelné energie, v níž obě smluvní strany projevují souhlasnou vůli o podobě uzavíraného smluvního vztahu“. Energetický regulační úřad dále uvedl, že „on ani jiný orgán nemůže odběrateli tepelné energie, který pouze neakceptuje návrh na změnu formy uplatňování ceny tepelné energie dodavatelem v již uzavřeném smluvním vztahu, nařídit, aby změnu akceptoval a s dodavatelem sjednal.“

Kromě otázky dvousložkové ceny tepla by se měl Energetický regulační úřad opětovně vyjádřit také k výši regulované ceny tepla v Liberci. Veškerá předchozí šetření státních úřadů totiž vyzněla ve prospěch monopolního dodavatele. Jak je to možné? Všude tam, kde existuje monopol nebo nefunguje plná konkurence, vstupuje stát s regulovanými nebo věcně usměrňovanými cenami. Nad dodržováním pravidel pak provádí kontrolu. V praxi to vypadá tak, že mocnou teplárenskou lobby se schopností prosadit vlastní zájmy do zákonných norem této země přijede zkontrolovat nepříliš dobře placený státní úředník, třeba pár týdnů před odchodem do důchodu. Výsledek takových státních dohledů se dá snadno předpovědět.

Přeloženo do srozumitelné mluvy: topení je sice drahé, ale ekologické, ztráty distribucí jsou sice ohromné, ale rekonstrukci by nikdo nezaplatil. Spotřeba stále klesá, fixní náklady rostou, cena paliva také. Monopolista nemá zájem cokoliv měnit, pokud mu to výslovně neukládá zákon,  protože to spotřebitelé stejně všechno zaplatí. Platí tady jediné: kdo uteče, vyhraje.

Autor je předsedou představenstva Stavebního bytového družstva Sever v Liberci